Jste-li milovník středověké historie s vášní pro autentické památky té doby, raději dál ani nečtěte. Následující obsah je jen pro silné povahy a čtení na vlastní nebezpečí.
Jak založit univerzitu
Každé dítě u nás ví, že naši první univerzitu založil v Praze roku 1348 Karel IV. – Otec vlasti, český král a římský císař.
Potřeboval k tomu svolení/privilegium papeže. Tehdy jím byl Karlův někdejší učitel a také přítel Klement VI. Karel tedy vyrazil do Avignonu, aby se do Prahy vrátil s pergamenovou zakládací bulou podepsanou papežem 26. ledna 1347. Založení univerzity byla poctivá byrokracie už tenkrát, takže následovala zlatá bula Karla IV. ze 7. dubna 1348 a další desítky právních listin jiných činitelů. Některé listiny byly starší než univerzita, neb se týkaly připsaného majetku, získaných vesnických nemovitostí a důchodů. Po 600 letech jde o listinný poklad, jaký nemá obdoby.
Insignie a archiv
A nešlo jen o listiny, univerzita potřebovala také insignie, odznaky hodnosti a postavení představitelů instituce. Stříbrné pečetidlo, práce z poloviny 14. století, nese obraz klečícího Karla IV. předávajícího zakládací bulu sv. Václavovi. Dále šlo o zlaté rektorské žezlo a stříbrná žezla děkanů 4 fakult. Nejstarší byla dvě žezla z 15. století. V 17. až 19. století k nim přibyly zlaté řetězy akademických hodnostářů s medailemi. Všechno to byly pochopitelně velmi vzácné předměty vysoké umělecké a kulturní hodnoty a nevyčíslitelné ceny.
Do archivu univerzity pak v průběhu staletí přibývaly další listiny, kromě pergamenové matriky byly součástí archivu děkanské knihy, úřední knihy s evidencí univerzitních statků, vsí a jmění, příležitostné tisky, disertace atd., jen do roku 1654 šlo o více než 1500 svazků a sešitů. Představte si, jaký by to byl dnes badatelský materiál. Byly tam např. pergameny popsané vlastnoručně Janem Husem z doby, kdy byl tento slovutný muž děkanem univerzity, či přípisy doktora Jana Jessenia atp.
Všechno je fuč
Ač to zní neuvěřitelně, listiny jen nepatrně utrpěly za husitských válek, insignie si neodvezli švédové po 30leté válce, archivu se vyhnuly plameny všech požárů, ale přišlo jaro 1945. Tehdy celý archiv zabalili němci do beden, naložili na vlak a… odvezli neznámo kam.
Potřebujete pauzu na hluboký nádech? Nedivím se.
Nemáte někdo kontakt na archeologa v klobouku? Tohle by ho mohlo bavit.
Česká, nebo německá?
Němci své nároky na univerzitní archiv opírají o teorii, že byla univerzita během 600 let po dlouhá období něměcká a někteří ideologové jdou až do krajností a neostýchají se prohlašovat, že snad byla jako německá už přímo založena. Složitý vývoj německé odnože univerzity, její paralelní existenci s českou polovinou a situaci těsně před válkou až do osudného roku 1945 popisuje zevrubně kniha autorů Milana Syručka a Josefa Svobody „Proč zmizely insignie Karlovy univerzity“. Důležitý je především poslední vývoj před zcizením archivu. Předválečný status quo nastolil zákon z roku 1920, který stanovil za pokračovatele starobylé univerzity českou Karlovu univerzitu a zrušil její tehdejší název Karlo-Ferdinandova. Zákon upravil i majetkové poměry, např. vlastnictví budovy Karolina. Insignie, pečetidla a listinný archiv měly být nadále také majetkem Karlovy univerzity. S koncem II. sv. války přišlo stěhování německé části univerzity do Innsbrucku a archiv s cennými historickými artefakty se Němci, bohužel bez ohledu na platný zákon, rozhodli vzít s sebou.
Stopa končí na nádraží
Proč vzácné archiválie zmizely je samozřejmě zajímavé, ale víc nás trápí otázka kam?
Beden s cennými archiváliemi a insigniemi bylo nakonec 31 kusů, byly odvezeny na nádraží a naloženy do vlaku. S příslovečnou pečlivostí byl obsah jednotlivých beden zaevidován. Pak ale stopa končí. Vlak se měl údajně rozjet směrem na Plzeň. Den poté však bylo plzeňské nádraží vybombardováno a kdyby tam podle předpokladů vagon s archiváliemi stál, byl by zničen. To je také teorie, se kterou se poválečné vyšetřování spokojilo. Leccos tu však nesedí. Především to, že se po archivu nenašla na nádraží ani stopa. Ani ohořelé listiny, ani roztavený drahý kov, nic.
Teorie a pátrání
Autoři zmíněné knihy zmapovali, jak sami říkají, jednu z největších záhad moderních dějin našeho státu. Zrekapitulovali poválečná pátrání, probádali dostupné prameny a pokud to bylo 70 let po válce ještě možné, prověřovali přímá osobní svědectví. Teorií, kde by mohl archivní poklad být je víc. Pozornost badatelů se upíná zejména k „zámečku na Domažlicku“, který se několikrát takto nekonkrétně objevuje ve válečných záznamech. Dá se předpokládat i angažmá sudetoněmecké šlechty a její sídla jako případné úkryty, ale všechna pátrání dosud vždy vyšla naprázdno. Jeden z autorů knihy, Josef Svoboda (bratr někdejšího ministra Cyrila Svobody), žádal oficiální cestou o pomoc s pátráním i německou stranu. Setkal se však jen se zdvořile lhostejnou odezvou.
Ejhle, co se stalo!
Že nejsou naděje na nalezení vzácných archiválií marné, dokazuje nedávná kauza, kterou veřejnosti přibližuje epizoda podcastu Mirka Vaňury Kriminálka: Objev tisíciletí.
V roce 2018 se na aukci starožitností objevila vzácná listina: souhlas papeže Klementa VI. se založením univerzity!
Podle všeho však nejde o identickou listinu, která byla součástí univerzitního archivu, ale o druhý originál, který byl vydán pro pražského arcibiskupa. Tato konkrétní byla do konce 19. století uložena v Zemském archivu.
Událost zakládá naději, že se podobným způsobem časem objeví i ztracené insignie a celý zcizený archiv.
Padouch ve funkci
Na přelomu 19. a 20. století došlo k politováníhodné události – ze Zemského archivu bylo několik, spíše však mnoho, archivních dokumentů ukradeno a to přímo tehdejším ředitelem (zemř. r. 1907) této instituce! Zmizení nikdy nikdo nevyšetřil, po válce byly listiny považovány za ztracené a nikdo po nich ani nepátral. Z pozůstalosti vyklizené z pražského bytu jeho potomků se v nedávné době dostaly do starožitnictví a poté do aukce. Podcastovou epizodu doporučuji k poslechu, nezabývá se ani tak konkrétními listinami, ale spíš kriminálním pozadím obchodu s podivně získanými a podezřele nadhodnocenými cennostmi, který bohužel kvete.
Snad nezkazím zážitek z napínavého poslechu, když prozradím, že tuto draženou listinu koupila na aukci – tramtadadá – Univerzita Karlova.
Za dvacet milionů korun. Ehm. I tak je to však dobrý konec.
V téže aukci byl ještě policií za 6,5 milionů vydražen notářský instrument z té samé sbírky vydaný roku 1414, který řeší, zda odebrat Janu z Jesenice doktorát z kanonického práva a uvrhnout ho do klatby. Tato listina je dnes uložena ve Státním archivu.
Konec příhody viz podcast 😉
Hledejte, někde tu bude
Zajímavé je na celé věci i to, jak málo se o ztracených insigniích mluví, přestože jde o poklad – bez přehánění – na úrovni korunovačních klenotů. Čím více bude případ v povědomí, tím hůře se bude případným objevitelům dařit na aukcích. Archiv patří univerzitě, resp. státu a případnému „nálezci“, ať už cennosti objeví jakkoli, budiž přiznáno nálezné. Není však možné, aby si stát, či univerzita kupovali své cenné archiválie zpět v aukcích.
Autoři zmíněné knihy apelují na čtenáře, aby měli v této věci oči otevřené. Prvním předpokladem k objevení a správné identifikaci předmětů, je informovanost o tom, co vlastně a proč hledáme.
Vzácné listiny a insignie bývají vystaveny pouze příležitostně. V historické budově univerzity je však možné si v rámci organizované prohlídky projít první patro historické budovy a slavnostní sály. Brzy termín prohlídky vypíšeme.
Zkrátit čekání si mezitím můžeme na vycházkách, které se konají v nejbližší době. 😉
Radka
Foto: Autor VítVít – vlastní dílo
